Na hraně

5. prosince 2017 v 21:52 |  Téma týdne
Dívala jsem se do zrcadla. Moje lidská pleť mi s každým dnem ubývala a nahrazovala ji jiná. Ta nová byla bílá jako čerstvě padlý sníh. Pevnější a hladší a snesla mnohem více. Při určitých pohybech, zvláště naklonění hlavy nebo natažení paží se objevily mé žíly. Proč se to dělo? Přemýšlela jsem, ačkoliv jsem odpověď věděla. Mohlo za to jedno mé přání.

Blížila se půlnoc, vteřiny tařka protékaly mými žilami. Čas jako by se zastavil. Každou noc jsem slyšela dýchat stíny, každou noc jsem hůř a hůř usínala. Každé ráno jsem po kapkách upíjela tekutinu z darované lahvičky. Dnes zmizely poslední kapky. Mé oči potemněly. Přestala se v nich lesknout světla velkoměsta, přestaly odrážet smutek i štěstí. Měla jsem matné tmavé oči, které neříkaly vůbec nic. Jen slepě vnímaly svět kolem.

Nic jsem neviděla, ale cítila jsem dotyk. Chladná ruka mě držela za rameno a jemně mě hladila. Byla v tom touha čekání a přesto opatrnost, jiskra ohně a bezmezný chlad zimní noci. Bylo mi, jako bych byla ve dvou světech, na dvou místech ve dvou časech. Přesně na tom místě, které je mezi protiklady. Přesně ve středu a zároveň v extrémech. Bylo to reálné? A byl reálný i šepot, který se ozval těsně vedle mého ucha?

"Neboj se, dnes je poslední noc. Je na čase se se vším rozloučit a na všechno zapomenout. Povedu tvé kroky a kdybys omdlela, podržím tě," hlas zněl tak jemně a vemlouvavě, něžně a odhodlaně.
"Pak už se nevrátím?" zeptala jsem se.
"Ne, pak už se nevrátíš, bylo by to příliš nebezpečné," odpověděl hlas.
"Je to divný pocit," pohladila jsem místo, kde jsem cítila jeho ruku. Během rozhovoru jsem se přestávala vidět v zrcadle. Že by se mi zhoršil zrak? nechtěla jsem tomu věřit. Nechtěla jsem totiž věřit ničemu, chtěla jsem zpátky svůj starý život a to ten nový ani nezačal.
"Budu tu s tebou," řekl vedle mě zcela jasně. Odbyla půlnoc.
"Děkuji," poděkovala jsem, ale nebyla jsem si vůbec jistá. Dál už jsme spolu nemluvili.

Nabídl mi rámě těsně před tím, než se to stalo. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, překvapilo mě to. Dva světy se prolnuly, najednou bylo všude plno budov a lidí, stromů a zvířat a zvuků a vůní. Bylo to pro můj mozek nezvládnutelné množství informací. Chvíli jsem se snažila všechno pochopit, ale bylo toho příliš, příliš mnoho. Něco právě přehazovalo mé myšlení do jiného světa. Bylo to náročné. Nevydržela jsem to dlouho, po několika málo minutách jsem omdlela.

Aniž bych to tušila, stála jsem přesně mezi dvěma světy, na hraně, o které téměř nikdo nevěděl, že exsistuje. Na hraně, kerou v obou světech pokládali jen za pouhý výmysl.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 7. prosince 2017 v 19:17 | Reagovat

Hezky pojaté TT.

2 vladajo vladajo | Web | 8. prosince 2017 v 7:46 | Reagovat

Tak tohle bylo vážně super ! ;* pěkné počteníčko ;)

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 9. prosince 2017 v 1:53 | Reagovat

" Když jsem se podíval do zrcadla,
tak jsem se lekl !  až čelist mě spadla !

... ta držka ! ježíši ! nejsem to já !
tu zjistím, že trošku mě povědomá !
... pak jsem se zadíval  více !

( !!! )  toť tlama jest mojeho strýce !!"
Dalibor  Čunákk  se upokojil !
" Toť vtipálek strýc !  jež za mnou tu stojí,
má šiška  je  pod  jeho plnovousem !

Strýčku ???  toť skutečně  blbý jest kousek !
... strach od hlavy projel  mi k přirození,
mám leknutím padnout ??  ty  uhozený !!"

Strýc nepodal žádného vysvětlení !
... jen šeptá :  " Ti  vysvětlit  pohrd jsem !!"

... pak několikráte  muž uprd se !!

Hoch rozčilen na strýce !  " Ty budeš srát tu ???"
Jde žalovat ku otci !... ( ku strýce bratru  ! )

4 Meduňka Meduňka | Web | 9. prosince 2017 v 17:44 | Reagovat

Teprve teď mi došlo, že ty vlastně píšeš na témata týdne povídku na pokračování :-)
A líbí se mi, zařazuji do výběru.

5 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 9. prosince 2017 v 19:52 | Reagovat

[1]:,[2]: Děkuji.

[3]:Docela jsem se pobavila. :-D

[4]: Ano, je to takový experiment. A zatím se ta témata docela dobře sešla, jsem zvědavá na další. Moc děkuji za zařazení. :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. prosince 2017 v 19:15 | Reagovat

Moc s mi to líbilo. Napínavé, mystické, jen  takové - no prostě  trochu více strašidelné než osvobozující. To je ta hrana zřejmě...

7 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 11. prosince 2017 v 21:54 | Reagovat

[6]: Jsem ráda, že se ti to líbilo. Ano, přesně takové to má být, napínavé, mystické a strašidelné. Je to nejenom hrana, ale celkově koncept povídky. Vlastně by možná bylo dobré zmínit to, že TT zatím na sebe navazuje a tvoří tak sérii. Takže doporučuji přečíst od začátku. Nicméně může to fungovat i jako samostatná jednorázovka a pak je to o to víc takové, jaké jsi to popsala.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. prosince 2017 v 22:05 | Reagovat

[7]: Právě proto málokdy čtu vše od počátku u jiných. Mám totiž tendenci v duchu pokračovat, fantazie začne pracovat a pak už jen konfrontuji své představy s pisatelem. Takto to je spíš takový zajímavý šok.

9 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 11. prosince 2017 v 22:10 | Reagovat

[8]: Musím říct, že mě také baví domýšlet si a přemýšlet, jak to asi mohlo vzniknout a kde jsem se to ocitla.

Tohle je třetí kapitola. Kdybys někdy chtěla, tak o té možnosti, že to navazuje, víš. A stejně tak třeba pochopíš, pokud se někdy ještě ke mě podíváš, že TT navazuje. (Pokud tedy navazovat bude. :D )

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. prosince 2017 v 22:18 | Reagovat

Určitě se podívám.

11 Akim Akim | E-mail | Web | 15. prosince 2017 v 12:46 | Reagovat

Píšeš opravdu moc dobře, je tedy pravda, že tvá poezie se mi líbí o trochu víc, než próza. Ne, že by tvé povídky nebyly krásné, ale působí na mě jako takové "výňatky" z něčeho a taky v nich občas cítím určitou naivitu, až dětinskost, což se ale nedá říct o tvých básních, ty jsou skvělé, hluboké, hloubavé, vyspělé, dokonalé. :-)

12 havrani-princezna havrani-princezna | 18. prosince 2017 v 23:08 | Reagovat

[11]: Děkuji. Je pravda, že se sama lépe cítím v poezii než v próze, ale přesto se ji chci naučit. Takže i když vím, že má ten text rezervy, tak ho sem dám. Takže pokud by se ti chtělo, budu ráda za každou radu ke zlepšení. :)
Moje fantasy próza je taková naivnější, někdy i dětská. Ale teprve se učím. ;) No a výňatky, ano, ráda nutím čtenáře přemýšlet co bylo a co bude. :)
Děkuji za poklonu k básním. Považuji se tedy právem za básnířku?

13 Akim Akim | E-mail | Web | 18. prosince 2017 v 23:30 | Reagovat

[12]: Určitě tě nechci odradit od psaní prózy, jsi dobrá, ale někdy mi přijde, že jsi taková svázaná tématem, chceš něco vyjádřit, to chápu, ale občas to působí tak trošku šroubovaně. K básním přistupuješ dokonale, necháš je plynout, jsi nad věcí, jde to z tebe přirozeně, emoce, pocity, podvědomí. V próze jdeš jen po tématu, což tě podle mě někdy sráží, nech ten příběh v sobě víc vyklíčit, neupínej se na to, co chceš, aby tam bylo, je to cítit. Jdi víc do svého podvědomí, jako v poezii, nech to v sobě vyrůst, nekalkuluj se slovy, ponoř se do sebe a ono to z tebe vyroste. Nauč se fungovat trošku jako medium, v básních to umíš, v próze moc ne.

Básnířka jsi skvostná, teče to z tebe proudem, je to vtahující, jakoby z podvědomí a to miluji, smekám před tebou. :-)

14 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 19. prosince 2017 v 12:44 | Reagovat

[13]: Mám problém vytvořit vlastní svět. Dej mi svět a text pak podle mě není tak zlý. (No, udělej si názor sá, stačí, když se podíváš na texty, co mám na Konoha.cz - v meu je odkaz.)
Snažím se nejít jen podle tématu, ale přiznávám, že t co skutečně má potenciál, tak s tím většinou skončím, protože mi to přjde strašně nedokonalé. Prostě to chce víc psát, to je celé.

Ano, někdy mám pocit, že se do těch sloc dokážu rozplynot. Jakobych neexistovala já, ale jen ozvěna mé duše. Děkuji. :)

15 Akim Akim | E-mail | Web | 19. prosince 2017 v 13:44 | Reagovat

[14]: To znám, já se s tím také občas potýkám, člověk má v sobě spoustu emocí, myšlenky mu lítají hlavou a teď to má všechno vložit do nějaké formy, která se mu jakoby naschvál rozpadá pod rukami. Zkoušela ses někdy úplně vykašlat na příběh a jen se vypsat z vlastních emocí, podobně jako v básních, jen neveršovat a psát to do vět?

Rozplynout se do vět. Také se mi to stává, já totiž píšu dost podvědomě. Mám pocit, jako by mi ten text někdo diktoval, slova ze mě lítají a já je neovládám, ačkoliv vím, že ty slova jsou moje, je to taková erupce myšlenek, mentální masturbace ve smyslu úlevy od vlastních pocitů a emocí. Jsem to já, mé podvědomé já, ne to reálné já. :-)

16 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 19. prosince 2017 v 19:08 | Reagovat

[15]: U prózy je to pro mě těžší. Je to takové jiné. Potřebovala bych na to hlavně více času. Básně můžu psát i po cestě tramvají, ale povídku úplně nechci. Jednu teď nosím v hlavě, ale ještě jsem se ji neodhodlala napsat. A také mě nebaví psát rozsáhlejší dílka bez zpěné vazby, potažmo podpory. Jsem to ale autor, co? :D

Já píšu plně vědomě. Každé slovo má svůj smysl a svůj důvod. Je to zvláštní proces, těžko popsatelný. Než jsem si založila tenhle blog, tak jsem se hodně vypisovala z vlastních emocí. Tyhle básně už jsou jiné. Jsou psány z jiného úhlu pohledu. Jsou osobní a přece s odstupem. Ah, už to mám, ty pocity si řídím sama. Už mě neovládají. :)
Je dost zajímavé s tebou debatovat, baví mě to. :)

17 Akim Akim | E-mail | Web | 19. prosince 2017 v 19:31 | Reagovat

[16]: Přesně tak, povídka je běh na dlouhou trať, nejen nechat to v sobě uzrát, prožít, ale pak to sepsat, v klidu, bez rušení okolí, procítit to, dám tomu ty správné emoce, na nic nezapomenout, ach, prakticky nemožné v časové tísni, kdy chodíš do práce, žiješ společenský život, pořád někdo vola, něco chce. Času je tak málo, spisovatelé by měli mít určitou moc nad časem, měli by umět na chvíli toho  zmetka utikaného na chvíli zastavit, alespoň ve svém pokoji, ve své místnosti, v klidu si sednout a všechno sepsat, pak zmáčknout čudlík a vrátit se po časové ose zpět k bodu, kdy začali psát, ale už s hotovým dílem. :-) :-) :-)

To já mám raději, když mě mé emoce ovládají, rýpou ve mě a hlodají, já si to pak zpětně přečtu a poznávám sám sebe, své nitro. :-)

Taky mě to baví, je fajn s někým takhle komunikovat, kdybys měla zájem, můžeme pak přejít třeba na emaily, FB, skype...:-)

18 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 20. prosince 2017 v 16:34 | Reagovat

[17]: Obdivuji Balzaca. Ne pro jeho díla, ale pro způsob, jakým je psal. K jeho dílům jsem se, Bohužel, poádně nikdy nedostala.
Ano, tu moc bych si opravdu přála. Umět zastavit čas a pohybovat se v jednom okamžiku...
Já po sobě nerada čtu své texty. (Kromě básní.)

Hm, líbí se mi psát si takhle. Ani ne tak kvůli komentářům, ale vůli tomu, že co text, to téma. Ale pokud bys chěl můj e-mail, tak je to adresa blogu bez .blog.cz a na seznamu. ;)

19 Akim Akim | E-mail | Web | 21. prosince 2017 v 11:55 | Reagovat

[18]: Upřímně, o Balzacovi vím jen to, že existoval. :-)

Všimla sis, že tikání hodin může být někdy jako balzám na duši, jindy je zas tuze otravné a vše devastující?

Mě docela baví číst své staré věci, ne že bych si v tom vyloženě rochnil, ale občas se do sebe začtu, poznávám sám sebe, své romantickozvrhlé já. :-) :-)

20 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 25. prosince 2017 v 16:21 | Reagovat

[19]: Tak to je škoda. Můžeš si o něm dohledat informace. ;)

Ano, už jsem si toho všimla. Stejně tak je to s hudbou a lidskou přtomností.

Tak přesně tohle dělám nerada. :D

21 Akim Akim | E-mail | Web | 25. prosince 2017 v 18:40 | Reagovat

[20]: Určitě to napravím. :-)

Přesně tak, i když u hudby mi to nesedí, ta mě neotravuje nikdy, je-li to hudba mě libá. :-)

V tomhle jsme zkrátka rozdílní. :-)

22 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 26. prosince 2017 v 0:15 | Reagovat

[21]:Mě fascinuje to, že psal v noci. (A také se psanm živil, což bylo na tehdejší dobu dost nezvyklé.) Také strašně ráda píšu v noci.

Tak je-li to hudba, kterou máš rád, tak je u n menší pravděpodobnost, že bude otravná. Ale pokud jsem třeba celý den ve škole nebo někde, kde je spousta hluku, tak potom chci jen ticho a klid. :)

Už to tak bude. :)

23 Akim Akim | E-mail | Web | 26. prosince 2017 v 18:35 | Reagovat

[22]: Já poslední dobou píšu též hlavně v noci, v práci, při nočních šichtách, ale pšššt. :-)

Já vyžaduji ticho při psaní, sebemenší rušivý zvuk mě vyloženě vytáčí, takže ti rozumím.

24 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 26. prosince 2017 v 22:40 | Reagovat

[23]: Je to jakási magická doba, kdy slova se sami vnucují na papír...

25 Akim Akim | E-mail | Web | 26. prosince 2017 v 22:52 | Reagovat

[24]: Ano, jako by se slůvkům za bílého dne moc nechtělo, zato v noci mají rej. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama