Melodie srdce

22. prosince 2017 v 20:35 |  Téma týdne
Stál jsem za závěsem a pozoroval ji. Ještě spala a stejně jsem se bál stát přímo před ní. Jaké to bude, až se probudí? Bál jsem se toho okamžiku a zároveň se na něj neskutečně těšil. Prohlížel jsem si ji celý měsíc, den co den a tále jsem se na ní dokázal dívat celé hodiny. Úplně mě okouzlila. Otec ji ještě neviděl, ale jsem si jist, že se mu bude líbit. Že ji bude mít rád. Napadlo mě, že kdybych ji sám nepřeměnil, že bych nevěřil, že není "pravá". Jakoby pocházela ze vznešeného rodu. To bude možná problém, jak bych měl vysvětlit ostatním její objevení? Po chvíli přemýšlení jsem to hodil za hlavu, později určitě na něco přijdu.

Do místnoti vešla komorná. Jediný člověk, který měl přístup k mé vyvolené. Zkontrolovala ji, setřela neexistující prach ze stolu a pustila do místnosti čerstvý vzduch. Pak za sebou trochu necitelně práskla dveřmi a odešla. Všiml jsem si, jak mé milé zacukala oční víčka a ona se opatrně probudila. Viděl jsem, že má trochu strach a tak jsem zůstal schovaný. Dívala se z okna a i já viděl tu podvečerní nádheru. Tedy pro ni, já jsem vstával brzo ráno, abych s ní mohl chvíli být, než si mě otec zavolá.

Sledoval jsem ji celou dobou, viděl její nejistotu i strach, odhodlání i odevzdanost. Nevěděla co si má myslet. Doufal jsem, že zapomene odkud přišla, ale o v očích měla napsáno, že nezapomene nikdy. To mě zklamalo, ale rozhodl jsem se, že s tím něco udělám. Jakmile se setmělo, začala zpívat. Nevím proč a ona to možná také nevěděla. Jakoby ji ale něco táhlo ke zpěvu. Zpívala pomalu a tiše v hlubokých tónech, beze slov. Jen melodii. Celý jsem se zachvěl a naskočila mi husí kůže. Ta píseň....!

Melodie byla plná něhy a lásky. Byla smutná a vážná a přece obsahovala veselost a hravost. Odlesk radosti v děstkých očích, teplý úsměv matky. Její hebké a hřejivé ruce, měkkou náruč. V tónech písně se skryl i příchod otce, polibek matčiných rtů a pohlazení ženina zvětšujícího se břicha. Jejich vůně.

VZPOMĚL JSEM SI! Tu melodii jsem slyšel od své matky, když jsem byl malý. Zpívala mi každý večer, když jsem šel spát. Zpívala mi každý den, než zmizela. Proto mě to teď tolik zasáhlo. Ale jaktože ji zná i ona? trochu jsem poodrhnul závěs, abych na ni lépe viděl. Seděla na posteli se zavřenýma očima nic nevnímající. Jen svůj hlas. Potichu jsem se přidal. Můj zpěv nabíral na síle, až jsme se oba o píseň dělili rovnou měrou. Pomalu jsem došel k její posteli a sedl jsem si. Zpívali jsme ještě hodnou dobu, v největší schodě bez jediného odchýlení nebo zaváhání. Dva poslední tóny a konec.

Skončili jsme naprosto stejně. Pomalu otevřela oči. Nečekala, že se bude hned dívat do mých. Ale nehnula se a ani nemrkla. Jen jsme tam seděli a utápěli se v očích toho druhého. A naše srdce tloukla ve stejném rytmu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 22. prosince 2017 v 20:56 | Reagovat

Moc pěkné, jsem zvědavá na pokračování příběhu :)

2 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 22. prosince 2017 v 21:07 | Reagovat

[1]: To já v podstatě také. Záleží, co přijde za témata týdne. :)

Děkuji.

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. prosince 2017 v 21:24 | Reagovat

Ty píšeš tak tajemně...:)

4 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 22. prosince 2017 v 21:38 | Reagovat

[3]: Děkuji. Právě to mě na tom tolik baví.

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. prosince 2017 v 21:42 | Reagovat

[4]: Tomu rozumím úplně přesně, také ráda řídím životy svých hrdinů...:D

6 Magicmax Magicmax | Web | 23. prosince 2017 v 9:01 | Reagovat

Hele, nepoupozornuj na chyby ostatních nebo tě taky nemusí komentovat. http://zoma.blog.cz/1712/nenavist-na-socialnich-sitich-nebo-opravnena-zlost#komentare

7 Akim Akim | E-mail | Web | 23. prosince 2017 v 11:24 | Reagovat

Odstavec "Melodie byla..." je skvostný, dokonalý, to jsou slova majestátní a drahocennou Lunou vyjmuta přímo z tvého po čertech tajemného a vřelého nitra. Jednou budeš psát mistrovská díla, i co se týče prózy. Vím to. :-)

Abych jen nechválil, máš tam různé chybky, ale z toho si nestřílej, jsem na tom podobně. :-)

8 ladypilgrim ladypilgrim | Web | 23. prosince 2017 v 12:20 | Reagovat

Princezno hned nahoře stál za Závěsem ne távěsem...díky za nabídku pomoci ráda ji přijmu na facebooku jsem Lopraisová Ladislava...tak se mi ozvy díky květinko líbezná ♥

9 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 23. prosince 2017 v 12:32 | Reagovat

[6]: Tebe se to dotklo? Tak to mě mrzí, mě to přišlo jako milý postřeh. Ovšem nejspíše to vyznělo jinak. Je na nich, jestli mě budou komentovat nebo ne. Pokud mi někdo napíše kontriktivní kritiku, ráda ji přijmu. Ty sám pak klidně na tyhle stránky zapomeň....

[7]: Moc děkuji. Rozhodně mě potěšilo, že ve tvém komentáři chybí slova jako dětinskost a naivita. Nemusíš jen chválit, ale když už píšeš, že tam mám chyby, tak mi je prosím napiš. Buď do e-mailu a nebo klidně sem. :-) Budu za to jedině ráda.

[8]: Ah, děkuji. Hned to opravím. Určitě se ozvu. :-)

10 Akim Akim | E-mail | Web | 23. prosince 2017 v 20:40 | Reagovat

[8]: První odstavec - za závěsem místo za távěsem,

Druhý odstavec - setřela místo střela prach, zacukala oční víčka, ne zacukaly

Třetí odstavec - že zapomene, odkud přišla, ne zaomene, Jakoby ji něco táhlo ke zpěvu (tady bych použil jiné sloveso - lákalo, nutkalo, ponoukalo, pobízelo, vybízelo, nutilo, pudilo…, to „táhlo“ zní divně, alespoň mě.

Poslední odstavec - Ale nehnula SE A ani nemrkla. :-)

11 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 25. prosince 2017 v 14:04 | Reagovat

[10]: Díky, opravila jsem to. :)

A sloveso "táhlo" jsem tam nechala. Nějak se mi tam hodí, i když uznávám, tebou navrhované varianty nejsou vůbec špatné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama