Co kdyby?

17. prosince 2017 v 21:52 |  Téma týdne
Obklopovala mě tma, všude černo. Byl to zvláštní pocit. Měla jsem zavřená oční víčka a snažila se rozpomenout na poseldní události. Převalila jsem se na bok s tím, že až vstanu, sepíšu svůj sen na blog. Cítila jsem se poměrně uvolněně a pocit úzkosti odezněl. Přičítala jsem ho svým velmi živým snům. Usmívala jsem se a představovala si, jak by to mohlo všechno dopadnout.

Z příjemného snění mě vyrušilo bouchnutí dveří. Co to bylo? Lekla jsem se a otevřela oči. To co jsem viděla kolem sebe mě vrátilo zpátky do reality. A ta realita byl můj "sen". Jak jsem na to jen mohla zapomenout? ptala jsem se sama sebe a svalila se zpátky na polštář. Byl krásně vyšívaný a stejně tak i obrovská peřina z prachového peří. A ta postel. Z masivního dřeva, vyřezávaná se spoustou drobných detailů. Na stolku vedle postele stál svícen. Žádné elektrické světlo jsem v místnosti neviděla. Byl to velmi starý pokoj, ale udržovaný, s vysokými okny a dřevěným stropem. Líbil se mi, ale přesto se v mé hrudi usídlil divný pocit.

Přemýšlela jsem, kdo mohl bouchnout dveřmi. Patrně odsud odcházel, protože jsem nikoho v místnosti neviděla. Vzpomněla jsem si na bezpočet filmů, kde by hrdinové jistě vstali a šli prozkoumat pokoj. Já jsem tu chuť neměla. Chtěla jsem usnout a probudit se zpátky. Žít si svůj bezcený lidský život. Zavrtala jsem se do peřiny a přemýšlela, co by se mohlo stát v následujících minutách hodinách dnech, ale na nic jsem nepřišla. Příliš jsem se bála o něčem přemýšlet, tak jsem to poměrně rychle vzdala.

Minuty tiše ubíhaly, někde v hloubi domu zazněly údery hodin, odbíjejících celou hodinu. Za oknem byly vidět červánky, ale ještě nějakou dobu mělo být světlo. Nikdo nevcházel a já začala být klidnější. Napadlo mě, co by se stalo, kdybych si nepřála potkat upíra. Zůstala bych na koleji, studavala bych. Úspěšně? Kdo ví. Nikdy jsem nevěděla, co dál se životem. Vždycky se to řešilo za pochodu. Jenže teď byla možnost, že to za mě vyřeší někdo jiný. Co když se probudím a ... Co když se neprobudím?

Bylo mi jasné, že na svůj světský život nikdy nedokážu zapomenout. Na svoji sestru. Co bude beze mě dělat? Dokázaly bychom se přestat hádat? Mé myšlenky byly plné otazníků, otázek, jež měly být navždy nezodpovězeny. Nebo ne?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cecílie Cecílie | Web | 18. prosince 2017 v 11:25 | Reagovat

To nebylo dobře. Život za nás nikdo nevyřeší. To musíme my.

2 havrani-princezna havrani-princezna | 18. prosince 2017 v 12:48 | Reagovat

[1]:Ano i ne. Vždycky je více možností. Jen je musíš vidět. A musíš být schopna je vidět.

3 František František | Web | 20. prosince 2017 v 10:20 | Reagovat

Dostat se ve snu do jiné doby, do jiné dimenze.Prý to jde ,mě se to ale nikdy nepovedlo.A tak se musím spokojit s realitou. Hezké vánoční svátky :-)

4 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 20. prosince 2017 v 10:58 | Reagovat

[3]: Tohle není ve snu. Ale také by mě to docela zajímalo. A protože se musíme spokojit s realitou, tak alespoň dávám volnost představám.

Děkuji, tobě také. :)

5 nezenska-svine nezenska-svine | Web | 9. ledna 2018 v 21:13 | Reagovat

Báječné.

6 dferesw dferesw | E-mail | 30. ledna 2018 v 17:23 | Reagovat

@
@
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: http://xfun.cc/ocgn6

**** Download here: Link: http://ssh.tf/hnGWdteCU

@
@

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama