Staré kouzlo

9. října 2017 v 23:29 |  Kříženec
"Vážně to funguje?" zeptal se se zřetelnými pochybami v hlase.
"Proto to zkoušíme, ne?" odpověděl mu kamarád.
"A co když se to povede, co potom?" projevil obavy první z nich. Dva mladíci měli na podlaze před sebou rozložený starý zažloutlý list papíru. Objevili ho v knihovně jejich starého dědečka. Minulý týden se tam vkradli a náhodně sebrali jeden svitek. K jejich budoucí smůle to byl zrovna tenhle.
"Když to nezvládneme my, rodiče se o to postarají."
"Už chápu proč nám všichni naznačují, že jsme rozmazlení," zašklebil se jeden z nich. Oba se rozesmáli.
Byli syny jednoho z nejvýznamnějších čarodějů v zemi, toho, který byl v Radě země a spravoval okres A. Ačkoliv on sám byl uznávaný, jeho synové už takovou úctu neměli. Přesto se k nim všichni chovali s úctou. Jejich otec, Max Wellner, se o ně moc nezajímal. Měl spoustu práce udržet v okresu klid, být členem rady a zajímat se o čarodějnické věci. Na své potomky mu už nezbýval čas a tak se z nich jeho přičiněním stali rozmazlení spratkové. Většina čarodějů se bála, až nastane den, kdy jeden z jeho synů převezme jeho povinnosti. Ani jejich matka, Cornelie Wellnerová se jim nevěnovala. Zapojovala se do politiky mezi ženami významných čarodějů. Pořádala slavnosti a plesy, spolu s jinými matkami domlouvala svatby a byla v čele Školní rady pro dané město. V čele Školní rady pro daný okres už byl zase nějaký muž.
"Takže, pustíme se do toho?" zeptal se James, starší z nich.
"Jo," souhlasil Collin. Oba chlapci byli jednovaječná dvojčata a ve světě kouzelníků měli pro určitá kouzla velký význam. Narodili se před 25 lety jednu minutu po sobě.
"Než se do toho pustíme, řekni mi ještě, co jsi o tom zjistil," ukázal Collin směrem k papíru. James měl za úkol zjistit nějaké informace a Richard zase celý týden pečlivě ukrýval svitek.
"Jasně," odpověděl, "je to jedno z nejstarších kouzel. Na jeho provedení jsou potřeba dva lidé, stejní a přece odlišní."
"To my jsme, podívej, tahle jizva nás odlišuje." Collin ji získal, když se pokoušel svést jednu dívku a ona ho odmítla.
"Nepřerušuj," zavrčel James, kterého dívky nechávaly naprosto chladným - alespoň navenek. "Na zem se nakreslí kříž a dýka, jsou tu symboly, kouzlo se na ně položí a pak se přes něj udělají dvě na sebe kolmé čáry krví."
"Nojo, nojo, ale co to vlastně umí?"
"Měl by se pomocí toho zrodit silný kouzelník."
"Takže to bude fungovat na nás?"
"Nevím, víc jsem nezjistil," ukázal bratrovi list, na který přepsal všechny informace, které nalezl. Pokrčil rameny. James vzal křídu a namaloval symboly na podlahu, byla dřevěná, takže to šlo poměrně dobře. Pak na to položil papír s kouzlem a malým nožíkem, který u sebe měl každý čaroděj a prováděl s ním kouzla, se řízl do prstu. Pak podal nůž bratrovi a oba společně přeškrtli papír svou krví.
"Nemělo by se pronést nějaké zaklínadlo?" zeptal se Richard.
"Nikde jsem to nečetl. Ale připadá mi to takové neúplné bez dalších gest a slov."
"Zroď se, mocný kouzelníku, čaroději a mágu," obřadním hlasem pronesl Collin.
"Co to děláš?" zeptal se James.
"Stejně to nebude fungovat, tak to jako dokončíme kouzlo vrátíme. Až o něm zjistíme víc, můžeme to zkusit znovu."
"No tak dobře," přizpůsobil se rychle James a zopakoval jeho slova. Měl by z toho divný pocit, kdyby kouzlo nedokončili. Vzal bratrovy ruce a položil je na list papíru, pak vzal své ruce a položil je na ty bratrovy. V tom okamžiku někdo zaklepal na dveře.
Oba se na sebe podívali. Jejich otec to být nemohl, ten by si je nechal zavolat a matka taktéž. A služebnictvo tomu nerozumnělo, byli to obyčejní lidé. Sundali ruce a sedli si tak, aby příchozímu zakryli výhled na to, co před chvílí prováděli.
"Dále," řekli současně. Dveře se otevřely a v nich stála jejich mladší sestra.
"Měla jsem pocit, jako bych sem měla jít, nepotřebujete něco?" zeptala se. Bratři se na sebe podívali. Je možné, že by to mělo souvislost s jejich nekalou aktivitou? Samozřejmě že ne, přesvědčovali se telepaticky. Pro mnoho čarodějů byla telepatie příliš těžká, ale oni dva ji díky jejich výjimečnému poutu ovládali téměř od malička.
"Vlastně jsme ti říkali," začal Collin.
"že ti povíme něco o historii našeho rodu." Pokračoval James, "myslím, že jsme ti to říkali před dvěma dny a nejspíš sis na to vzpomněla až teď."
"Nevzpomínám si," zamyšleně si kousala ret, " ale vážně byste to pro mě udělali?"
"Pro tebe všechno," odpověděli oba najednou. Jakkoliv byli rozmazlení, jejich sestra jim přirostla k srdci. Když jim bylo pět let, přinesli ji do rodinného domu a oznámili jim, že je to jejich sestra. Později se dozvěděli, že je adoptovaná, a oni se ji o to více snažili chránit. Nejspíš to bylo tím, že cítili potřebu lásky a otec ani matka ji nenaplnili.
"Tvůj učitel říkal, že jsi poslední dobou nějaká roztržitá a že ti to máme připomenout."
"Aha, tak to budete moc hodní. Ale já teď nemám čas, co třeba zítra večer?" navrhla. Přijali to s nadšením, byli rádi, že po něch nechtěla, aby někam šli a viděla na zemi to kouzlo.
"Co vám to svítí za zády?" zeptala se a oni ztuhli hrůzou.
"Ale nic," vymlouval se Collin, "to je jen..." snažil se získat čas.
"Překvapení na tvé narozeniny. Víš přece, že je máš zítra nebo jsi zapomněla?"
"Takže bys teď měla jít, aby to překvapení ještě vůbec bylo."
"Jste na mě moc hodní," usmála se na ně, "obejmu vá tedy později," řekla a odešla.
"To bylo teda o fous," otřel si James lehce orosené čelo, když se dveře s jemným cvaknutím kliky zavřely.
"To teda," přidal se Collin, "ale teď to kouzlo vrátíme zpátky, než z toho budeme mít problém."
"S tím souhlasím, vrátíme se k tomu později," přidal se James.
"Colline?" jeho hlas se naplnil úzkostí.
"Co je?"
"Ten papír je prázdný," řekl potichu James, "a kromě toho, musíme vymyslet nějaké kouzlo, které předvedeme zítra Aissy.
Starý pán, Iato Wellner, seděl v knihoně a podřimoval. Nechával myšlenkám volný průběh, jak s oblibou říkával. Najednou prudce otevřel oči. Cítil, jak se uvilnila obrovská stará magie a prohnala se zdmi budovy. Ta síla mu byla podvědomá. Nemusel přemýšlet dlouho a věděl, že tohle se nemělo stát. Někdo použil kouzlo, které mělo být zapomenuto. Bylo z dob, kdy upíři a čarodějové byli ti samí lidé. Avšak po jejich rodělení a po Velké válce a schopnosti obou druhů rozlišili a kvůli nenávisti ze strany čarodějů se skoro všechny prameny o historii spálili. Jen on sám zachránil několik nejdůležitějších věcí. Doufal, že se mu jednoho dne povede opět spojit oba druhy, ale v posledních letech si začal připouštět, že je na to možná moc starý. Dveře se potichu otevřely a do nich vklouzly dvě postavy. Rychle zavřel oči a tvářil se, že spí. Nemusel se dívat na ty, kdo přišli stejně jako se nemusel dívat na to, co dělají. Byl to jeden z nejmocnějších a nejstarších mágů. Když oči otevřel, všiml si jednoho svitku, který byl uložen maličko jinak než ostatní. Dva nezbedníci už byli pryč a tak se rychle přemístil ke svitku. Vzal papír do ruky a strnul, tenhle by poznala kdykoliv. To, že byl naprosto prázdný hovořilo za vše.
"Tak se to dalo do pohybu," řekl si sám pro sebe, "tak dlouho jsem po tom toužil a teď, když se to konečně stane skutečností z toho mám strach."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama