Září 2017

Hvězdy

22. září 2017 v 12:23 Básně

Černé perutě tě nesou,
z vesmíru do vesmíru,
až ztratíš svou dávnou víru,
nikde nikdo, voláš: Kde jsou?!

Hvězdy, světla co pouze letí,
hvězdy, co před nedávnem vznikly,
hvězdy, co nikdy nezanikly,
hvězdy, co zbylo z nich jen smetí.

Uprostřed naší galaxie,
vytvořil sis maý svět,
kam schováš se, když chceš z reality odletět,
nikde nikdo, voláš: Kde je?!

Hvězda, světlo co pouze letí,
hvězda, co před nedávnem vznikla,
hvězda, co nikdy nezanikla,
hvězda, co zbylo z ní jen smetí.

Cestuješ lodí černou,
z vesmíru do vesmíru,
prohledáš každou sféru,
nikde nikdo, voláš: Kde jsou?!

Hvězdy, světla co pouze letí,
hvězdy, co před nedávnem vznikly,
hvězdy, co nikdy nezanikly,
hvězdy, co zbylo z nich jen smetí.

Snažíš se prozřít tmou,
do koutů nekoečna,
tva cesta bude nekonečná,
nikde nikdo, voláš: Kde jsou?!

Hvězdy, světla co pouze letí,
hvězdy, co před nedávnem vznikly,
hvězdy, co nikdy nezanikly,
hvězdy, co zbylo z nich jen smetí.

Celý vesmír se snažíš proletět
boříš vše, co se ti staví do cesty,
jsi důvos, proč vnikají nové planety,
nikde nikdo, voláš:

KDE JSI TEĎ?!


Za časů Havraní princezny

3. září 2017 v 20:45 Básně
Horký déšť smáčí začátky nevyřčených vět,
ukradené kousky štěstí jako střepy z rozbitého džbánu,
kousky snů vytržených z plánu,
svědkem je nebe plné hvězd.

Slunce zašlé za očními víčky,
pod rouškou tmy se skrývá,
tajemství, které hlídá
chvěje se v plamenu svíčky.

Drží ve svých rukách moc,
ta křehká chvíle, zlomená kouzlem okamžiku,
zlomená ozvěnou tisícerých vzlyků,
časem bude volat o pomoc.

Posvátný chrám co úctu neuznává,
ztracená noc měsíčního svitu,
kžaluje ránu za úsvitu,
kalich pije se až do dna.

Voda

1. září 2017 v 10:15 Rumunsko
Ze skály tryskají démanty,
ledové ostří nože,
padají na cestu, kameny,
lesknou se malé brože.

V jediné napce se zachytí celá duha,
měkce a tiše padají,
jedna je stejná jak druhá,
jemně se v pramínek splétají.

Jiskřivá krása v okamžiku
věčnosti neubírá,
k přiznání donutí tě v mžiku,
ačkoliv nikdo tě nezpovídá.

Ledové krůpěje, šperky skály
tančí a koupou se v slunečních paprscích,
aby v ústech pocestných sladce tály,
jejich stín smazal se v oblacích.

Princezna z hor

1. září 2017 v 10:06 Rumunsko
Vítr mi česal vlasy,
měsíc mi do nich vetkl korunku ze své záře,
z noční oblohy šaty
mě oblékly, oheň obarvil mi tváře.

Temně rudé jiskry mizející
zdobily můj vzácný šat,
diadém sladce snící,
zkoušely mě rozesmát.

Pro tu chvíli stala se ze mě princezna,
z dávno zapomenutých časů,
do svého třpytu mě oblékla hvězdná obloha,
šedý kouř zahalil mě do závojů.

Trůn z temných kopců tyčících se v noci,
ve větru trocha tiché poezie,
všechno vryto je v mém srdci,
živém, které stále bije.

Měsíční noc

1. září 2017 v 9:58 Rumunsko
Měsíc byl zbarven slunečními paprsky,
své světlo míchá se zemskými stíny,
zkus chytit své pocity do hrsti,
dřív, než namodralé mraky měsíc skryjí.

Měsíc, ta sluneční lucerna,
visící uprostřed oblohy,
zbarvená z kraje do černa,
vstupuje se sluncem závody.

Co je hezčí ze dvou fází dne,
tajemný hluboký třpyt úplňku,
či zlatavé horké poledne,
musíš se posadit, přemýšlet, zastavit na chvilku.

V nemělkém stínu lesa,
kam svit měsíce sotva dolehne,
kde země klesá, třpytí se rosa
do chvíle, než přijde poledne.

Měsíc, ta vzácná lucerna,
k ránu bledne,
obloha barvená do černa,
k úsvitu hlavu sehne.